+420 775 152 006
info@zuzzihusarova.cz

23 Mar 2018

Přijmout odpovědnost

//
Comments0
/
Jedna ze zkoušek, kterou jsem měla tady na Kanárech byla udržet si svoje hranice. Neustále se mluví o sebevědomí, sebelásce, ale umíme se opravdu dát na prvním místě v momentě, kdy nám někdo leze do našeho prostoru? Mě jako první vyjede, no přece nepůjdu do konfliktu. Řešíme to často na koučinku i s holkama, že často děláme věci, které po nás okolí chce, ikdyž nám v tom není dobře, jen proto, aby nebyli naštvaní nebo nevznikl konflikt.
Ovšem i to, že je mi něco nepříjemný je vyjádření lásky sama sobě, respektu a hlavně, dát zpětnou vazbu tomu, kdo vám tento nepříjemný pocit vyvolává je esenciální. Jak by asi mohl vědět, že je to něco, co vám je nepříjemný, když mu o tom neřeknete? A někdy dokonce i víckrát?
Včera na koučinku jsem probírala s klientkou moment, kdy ona chodí na setkání přátel, ve kterých se necítí dobře. Vždycky se řekne, že tam už podruhé nepůjde, ale jakmile ji zavolají, nemá sílu to odmítnout. Koho vlastně v takovém momentě odmítáme? Když ne je? Samozřejmě sami sebe! Pak se nemůžeme divit, že se nám toto zrcadli ve vztahu, kde nás partner také odmítá a nedává nám dostatek pozornosti, po které tak prahneme.
Mě se dneska stalo něco podobného. Byla jsem na jednání a školení se svým mentorem a on mi najednou začal vyprávět o sexu. Bylo mi to nepříjemný a nechápala jsem, co to má co znamenat. Jako hodná holka, program který se mi občas promítne, jsem ho poslouchala a neposlechla svůj pocit, že to nemá s prací nic společného. Pak se mě začal ptát, co se líbí mě a tam jsem se už konečně dokázala za sebe postavit a řekla : A co to má společného s tématem našich cílů na tento měsíc? A změnila jsem téma. Za což jsem na sebe hrdá! Ovšem co jsem neudělala, bylo že jsem nevyjádřila svoje emoce, že je mi to nepříjemné.
Pokud už jsme na vědomé úrovni bytí, víme, že se nám tyto věci nedějí, abychom se cítili nepříjemně, ale abychom přijali odpovědnost za to, co se děje a jednali tak, jak je s námi v souladu. V mém případě vyjádřit moje emoce čistě, ikdyž jsem měla strach, co si pomyslí! A je to tady, třeba mě zavrhne, odmítne. To jsou všechny podvědomý programy, který začnou najednou vylézat na povrch a ikdyž na sobě pracuju už 14 let, tak se pořád dějí nějaké rošády 🙂
Vztah k sobě samé je totiž základem pro všechny naše vztahy. Když necítím sebeúctu sama k sobě, nemůže nastavit své hranice, pak mi to všechny naše ostatní vztahy jen zrcadlí.Viz můj mentor.
Bála jsem se jít do konflitku, to bylo to, co si moje mysl myslela že bude, ale vůbec si nepřipustila, že to může proběhnoout úplně klidně.
Ať už je to skrze zkušenost “konfliktu” nebo klidného rozhovoru, v každém případě získávám vnitřní dynamiku a možnost kultivovat sebe sama. Rozvíjet vědomější a celistvější rovinu mého „já“.
Proto mě vesmír nenechal udělat to jen napůl a dal mi další zkoušku. Pokračovali jsem v rozhovoru a on z ničeho nic přišel a objal mě. Já jsem z toho byla konsternovaná, protože jsem nechápala co se děje. To už mě nedalo a řekla jsem : ” Tohle je mi nepříjemný!”
Dala jsem tak jasně najevo moje hranice a pozornost ke svým potřebám. Skrze tuto zkušenost v duálním světě si více uvědomuji sebe sama, své nitro, lásku k sobě a svému prostoru.
A co se stalo? Byl to konflikt? Ne!!! v pořádku to přijal a pochopil a respektoval. A co já? Není to konec vztahu s mým mentorem, jak si malovala mysl? Ale vůbec ne! Jen jsem zpátky získala svoji sílu díky své autenticitě!
Je skvělé vnímat, jak se mění prostředí v souvislosti s dnešní dobou, která dává příležitost si uvědomit, že čím více jsme vnitřně samostatnější a sami sebou, tím více žijeme vztahy, které tomu odpovídají.
K životní změně k lepšímu je vlastně třeba jen pár jednoduchých věci:
Přestaňme hrát hru na dokonalost. Každý máme své dobré, a stejně tak i špatné vlastnosti. Dokud nepřiznáme své stinné stránky, nikdy naplno nerozvineme ani ty kladné. Přijměme své chyby jako skvělý prostor ke změně!
Pokud přestaneme ukazovat prstem na druhé a přijmeme, že jsme tvůrce, začneme vytahovat na světlo svá negativa a měnit je jako výzvy, stáváme se aktivním člověkem, který se stává vědomým sebe. Sebe-vědomým! Tvůrcem svého života jsme my všichni, tak tvořme!
Přestaňme si myslet, že za cokoliv v našem životě může někdo jiný. Přestaňme hledat řešení svých vlastních problémů někde jinde než u sebe. Přijměme, že všechno, co máme i nemáme, je naše vlastní tvorba.
Jedná se vlastně o to, jak přijmout odpovědnost za svůj život. Přestat žít v pozici oběti. Když to člověk začne prakticky realizovat je to obrovská svoboda.
Svoji hodnotu a sebeúctu si můžeme začít tvořit pouze svým rozhodnutím. Za to není zodpovědný nikdo jiný než my sami. Když jsme dospěli, už se nemůžeme vymlouvat na druhé, na špatnou výchovu rodičů, společnost apod. Je na čase přijmout odpovědnost za svůj život.
Pokud opakovaně dáváme ve vztazích důvěru lidem, kteří nás stále zraňují a podráží, tak si za to můžeme my sami – protože to dovolíme!
Pak se většinou cítíme zle a stěžujeme si. Ale na co si stěžujeme? To že nás druzí opakovaně zraňují, není jejich chyba, ale naše. Oni jednají podle svých vzorců chování, je předělat nelze, respektive by změnu museli chtít oni sami. To je na nich. Na nás je nastavit si hranice a jasně vyjadřovat co chceme, v čem se cítíme dobře. Tím měníme dynamiku vztahu s takovým člověkem a vlastně mu pomáháme s uvědoměním si svého chování. Někdy i za cenu toho, že se cesty rozejdou, ale vždy je to zpětně hodnoceno jako pozitivní životní krok.
self-esteem
Pokud chcete začít žít život jako tvořitel, domluvte si koučink. Jedině díky jasně stanoveným cílům totiž jich můžeme dosáhnout. Copak jste viděli loď, která by bez jasného cíle do něj doplula?

Leave a Reply