+420 775 152 006
info@zuzzihusarova.cz

Klíč ke změně partnera

17 Jul 2015

Klíč ke změně partnera

//
Comments0

VZTAHY si tvoříme sami, ovšem jako všechno ostatní v našem životě.

Zuzzi Husarová

Pokud bychom rádi na našem partnerovi něco změnili, je třeba si uvědomit, že jakákoliv změna, ač u druhého člověka (ano vím, je to zvláštní), začíná však u nás. Druhý pak samovolně reaguje na naši změnu chování a posouvá se zároveň s námi.

Díky našemu partnerovi získáváme skvělou příležitost poznat se ze všech úhlů. Ukazuje nám něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme postoje, kvůli nimž trpíme a dostaneme tak klíč k jejich změně a tím ke změně mně samotné, respektive partnera a zlepšení kvality našeho života.

Dnes více než 50% lidí otevřeně přiznává, že se svým partnerem nejsou šťastni, ani spokojeni. A pak jsou ti, co to nepřiznají. Ani veřejně, ani sobě. Situacemi, do kterých se v této rychlé době plné změn dostáváme (krize, rozchody, ztráta zaměstnání, nemoci, problémy v rodině), jsme vyzýváni k přehodnocování našich postojů k životu, k situacím, ve kterých se nacházíme, k našim vztahům a hlavně k sobě samým.

Abychom mohli pochopit, jak vztahy fungují a tím něco změnit tak, abychom se cítili dobře, je důležité otevřít naši mysl a dovolit si změnit naše pohledy. Prvním předpokladem proto je přijmutí toho, že změna je tím nejpřirozenějším projevem života. Změna je pohyb a pohyb je život. To, co nás může paralyzovat a tím náš pohyb životem stagnovat, tudíž „nežít“, je strach. Strach z nového, z neznámého. Strach ze ztráty hypotetických jistot, ze ztráty své „vybudované osobnosti“ i ze ztráty toho, co víme, že pro nás není dobré, ale přesto se toho držíme..

I když se nám to v praxi běžného života možná nezdá, své vztahy si vybíráme a tvoříme a to, jak se v nich cítíme, je odrazem toho, jak se cítíme uvnitř sebe samých. To, jak se k nám chovají druzí, vždy odráží náš vztah k sobě samým a naše vnitřní postoje.

TO, JAK VYPADAJÍ NAŠE VZTAHY, ODRÁŽÍ, JAKÝ JE NÁŠ VZTAH K SOBĚ SAMÝM.

S tímto pochopením se můžeme začít dívat na konkrétní životní události následovně:

Opustil mne? V čem jsem se opustila já sama?

Okradl mne? V čem se já sám v mém životě okrádám?

Mám pocit, že mi brání v mé tvořivosti? Čím si já sám bráním v tvorbě?

Neváží si mě? Jak si já sama sebe můžu začít vážit?

Nechová se ke mně hezky a laskavě? V čem se k sobě nechovám laskavě?

Nemá na mě čas?Mám já čas sama na sebe? Dopřávám si chvíle o samotě?

Nevěnuje mi pozornost? Věnuji si dostatek pozornosti?

Nestará se o mě? Starám já se sama o sebe?

Myslím si, že mne partner podvádí? Mám dostatečnou hodnotu pro sebe samotného, myslím si, že má důvod, abych pro něj byl jedinečným?

Dluží mi? V čem dlužím sám sobě?

IMG_6362

 

A takto by se dalo pokračovat. A potom hledáme…a většinou nacházíme nečekané souvislosti.

Je při tom velmi důležité si uvědomit, že náš úhel pohledu, kterým vztahy vnímáme, je pro většinu z nás velmi úzký a omezený. Našimi postoji si tvoříme určité zkušenosti a očekáváme, že to funguje všude stejně… Nevědomým vnitřním nastavením, tudíž tím, čemu věříme, si vybíráme nevěrné partnery a většinou se děje to, že to tak mají i naše kamarádky, načež tuto zkušenost zgeneralizujeme tvrzením „všichni muži jsou takoví“…  Naše zkušenost, která se vytvořila na základě našeho vnitřního přesvědčení, nám potvrzuje, že to tak je, a my si myslíme, že to nelze změnit. Svět není pouze takový. Pokud tento princip prohlédneme a pochopíme, zjistíme, že si své vztahy můžeme tvořit svobodně mnohem více, než si myslíme.

Toto poznání shrnuli naši předkové do učení, které v dnešní době nazýváme Esejská zrcadla vztahů. Ta nám poskytují klíč k rozpoznání a interpretaci vnějších znamení pro náš růst a vývoj směrem k rovnováze, celistvosti a bez těžkých emocionálních zážitků. Mezilidské vztahy je třeba číst pro to, co nám mohou komunikovat. Každý partner nám ukazuje cenné informace o nás a o tom, jak se stavíme k světu a k životu.

Učení o zrcadlení vychází ze starých gnostických textů, které popisují, jakým druhem zkušeností člověk ve svém poznání prochází a jak se na ně naučit nahlížet. Je hlubokým a účinným nástrojem sebepoznání i pro terapeutickou práci s jednotlivci i skupinami.

Zrcadla vztahů jsou jedním ze základních kamenů na cestě kompletního chápání lidského aspektu propojujícího tělo, mysl, duši a božský aspekt v člověku. Jsou opravdovou perlou dávné moudrosti a jedním z původních zdrojů současné vědy moderní psychologie. O jejich znovuobjevení se zasloužil americký vědec Gregg Braden a o jejich aplikaci do současné praxe a rozšíření italský lektor a terapeut Silvano Paolucci.

Zde jsou základní tři zrcadlení našich vztahů:

Zrcadlo přítomného okamžiku

Velmi často to, co se nám na partnerovi nelíbí a co nám způsobuje problémy, pouze odráží naše vlastní vnitřní postoje či chování či případně ukazuje to, co bychom chtěli dělat, ale nedovolíme si to. Pokud nás někdo okrádá, nebo nerespektuje, ukazuje se, že my sami okrádáme sebe, nebo na nějaké úrovni někde bereme to, co nám nepatří. Pouze to nepovažujeme za špatné.

Příklad:

  • Pana Jiřího uráží, že ho partnerka nerespektuje a vozí se po něm. Ukáže se, že on se považuje za „omezeného a hloupého“ a nechce se změnit. Jelikož je dle jeho slov chyba v ní.

Zrcadlo – odrazy kritických postojů

Toto zrcadlo nám odráží určitou oblast života, kterou kritizujeme, něco co přehnaně odsuzujeme či nedokážeme přijmout. Tím se dostáváme do jasné polarity, která přitahuje svůj protiklad.

Příklad:

  • Nikdy bychom nekouřili, ale nedokážeme pochopit, jak to můj partner může dělat.

Upozorňuje nás to na to, že na nějaké úrovni opět netvoříme a příliš se zabýváme tím, co dělá náš partner, ale nám to nevyhovuje. Kam směřuje naše pozornost, to roste. Víme, co nechceme, ale možná již tak dobře nevíme, co chceme. V momentech, kdy provádíme kritiku, se odpojujeme od celku, od Jednoty.

Zrcadlo – to, čeho jsme se vzdali

Přitahují nás nebo silně provokují lidé, kteří dělají něco, co souvisí s naší cestou. To, co nám chybí v životě, čeho jsme se zřekli, vzdali, opustili. Oblasti, ve kterých máme talent, ale bojíme se jim věnovat.

Příklad:

  • Rozčiluje nás, že náš partner zpíva ve sprše nebo v autě, ale z našeho pohledu zpívá špatně. Ukáže se, že my sami jsme chtěli být zpěvakem, ale vzdali jsme to, protože si myslíme, že to není v našem životě možné. Raději nezpíváme nikdy.

Opakem může být, že se zamilujeme do člověka, který se věnuje něčemu, co nás fascinuje. Může být dobré takové vztahy rozvíjet, ale důležité je rozpoznat i to, že nás přitahuje to, co umí a začít to dělat také… jinak hrozí problémy.

Jak se naučit vidět kde si věci zrcadlíme, jak změnit naše postoje a tím i zlepšit vztahy?

Můžete přijít na Koucink, kde se naučíte komunikovat lépe se svým partnerem. 

Zdroj: inspirala.cz

Leave a Reply